Předkové zakladatele klanu pocházeli z dalekého, nehostinného severu. Již před mnoha staletími zde žili v blízkosti lidí. Zprvu je lovili jen pro své vlastní přežití, později někteří z nich krom obživy i pro zábavu. I když postupem doby lidská vynalézavost stoupala a našli způsoby jak se proti upírům bránit, byl jejich lov čím dál obtížnější. Na předky to však nikdy nestačilo a lidé nikdy nedosáhli žádného většího úspěchu. Našich rodin bylo sice málo, ale i tak moc upírů v tomto kraji rostla a žádný člověk se před nimi nemohl cítit bezpečně. Rody se slučovaly na celé klany o síle i několika set upírů. Sami, mnoho let před lidmi, podnikali plavby na svých ,,dračích lodích“ podél západního pobřeží a napadali vesnice, menší města i velkoměsta. Jejich síla, moc i bohatství rostla. Poté co se ale i v těchto nehostinných končinách objevili první špinaví vlkodlaci se mnohé změnilo. Upíři se přestali cítit bezpečně. Nový protivník byl silnější než lidé. Smečky hladových páchnoucích vlkodlaků na upíry útočily, bylo svedeno i mnoho velkých bitev, ne vždy vítězných. Bestie, vědomy si své početní převahy, útočily stále častěji. Navíc přicházely nové a nové. Občas se zdálo, že jejich zástupy neberou konce. Nikdo nevěděl odkud přišly, všichni věděli, že jsou tady. I ony potřebovaly ke své obživě lidi. Touha po jejich mase spolu s jejich chutí zabíjet a ničit měla za následek úbytek lidské populace. Upíří výpravy v té době přestaly stačit pokrývat nedostatek životně důležité krve. Vydávalo se jich na ně stále méně a méně, neboť většina zůstávala doma bránit svoje rodiny a majetek.
Mnoho předků proto v té chmurné době opustilo své domovy a zabydlelo se v jiných částech Evropy. Z jejich krve jsme byli vytvořeni my. Není nás zatím mnoho, ale koluje v nás krev statných, silných a nebojácných vikingů, kteří se bezestrachu postaví i těm nejzuřivějším vlkodlačím šelmám, nad nimiž nakonec zvítězíme.